příkop, -u m. (6. j. -u, -ě) (nář. příkopa, -y ž., Bezr.) 1. protáhlá umělá vyhloubenina v půdě, zvl. k odvádění vody: p-y podél cest; zavodňovací p. na lukách 2. hlubší vyhloubenina jako umělá překážka sloužící k obraně: ochranný p. kolem hradu; padací most přes vodní p.; Na příkopě, hovor. Příkopy (ulice v Praze); přen. překlenout společenské p-y; voj. protitankový p. 3. zeměp., geol. podélná propadlina mořského dna: podmořský, oceánský p.; → expr. zdrob. příkopek, příkůpek, -pku (†příkopec, -pce, Jir.) m. (6. mn. -pcích) (nář. příkopka, -y ž., Mart.)