přírodopis, -u m. (6. j. -e, -u) 1. vědecké odvětví zabývající se popisem živočichů, rostlin a nerostů; (dř.) vyučovací předmět tohoto oboru: učit se p-u: otevřít p. učebnici tohoto předmětu 2. kniž. popis něčeho rostoucího n. vyvíjejícího se, užívající metody přírodních věd: p. člověka (Vrchl.); k p-u anekdoty (K. Čap.); přírodopisný (†-pisní Ner.) příd.: p-é sbírky; → přísl. přírodopisně: poučení nebylo p. správné (Mart.)