příslušný příd. 1. kniž. (k čemu, kam; zř. komu) náležející, patřící: role k stavení p-á (Jir.); k panství p-é dědiny; (dř.) byla tam p-á měla tam domovské právo; dítě p-é k obci; zř. důl p. uhlobaronům (Svob.) 2. takový, kt. má právo n. povinnost něco udělat; oprávněný 1, kompetentní: soud nebo úřad podle zákona p.; vypracovat návrh za součinnosti p-ch komisí; p-é ministerstvo; obrátit se na p-é činitele 3. poněk. zast. takový, kt. se pro něco n. k něčemu hodí; vhodný, přiměřený: kápě hranostajová s p-ou k ní ozdobou (Třeb.); bylo dosti p-ch ženichů (Něm.) 4. již uvedený, řečený; náležitý 1: provést p-á opatření; dát p. pokyn; odkázat někoho do p-ch mezí; — v. též nepříslušný