přísudek, -dku m. (6. mn. -dcích) jaz. základní větný člen mluvnicky závislý na podmětu a vyjadřující znak, jehož nositelem je podmět; predikát 3: slovesný, jmenný p.; p. sponově jmenný (Tráv.), jmenný se sponou (Havr.), slovesně jmenný (Šmilauer) vyjádřený jménem a sponovým slovesem v urč. tvaru; log. predikát