přítelkyně, -ě (2. mn. -yň, -yní), poněk. zast. přítelka, -y (†přítelnice, -e, Wint.) ž. k přítel 1, 2: p. z dětských let družka; jsou nejlepší p.; nerozlučné p-lky (Lit. l.); – nebyla p-í zbytečných řečí; → expr. zdrob. †přítelinka, -y ž. (Koll.)