přívlastek, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. jaz. větný člen rozvíjející podst. jm. a blíže určující jeho význam; atribut: p. shodný, neshodný; p. adjektivní, substantivní; p. těsný, volný 2. slovo n. skupina slov vyjadřující vlastnost, vztah n. poměr někoho, něčeho k jinému: snižující p-y; jedeme stepí a p. nekonečná, kdysi prázdný, nabývá obsahu (Maj.) 3. řidč. charakteristická vlastnost; příznak 1: důležitý p. spánku, pocit odpočinutí; vzbuzoval úctu, což bývá p-em hluboké povahy (Staš.)