přízeň, -zně ž. 1. blahovůle projevovaná něj. osobě, láska pociťovaná k někomu; náklonnost 1: těšit se něčí přízni; projevit p. někomu; získat něčí p.; zahrnovat někoho svou přízní; vetřít se v něčí p.; projevy přízně; mít p. u někoho (Ner., Herrm.); p. osudu, štěstěny; p. doby; ♦ pomine trýzeň, nastane p. (Něm.) bude zase lépe; panská p. po zajících skáče (přísloví) je nestálá 2. poněk. zast. ob. příbuzenský vztah, poměr; příbuzenstvo, příbuzní: být s někým v přízni (Jir.); přijít s někým do přízně (Svět.); – p. se k němu nehlásí (Šim.); byla z jeho přízně (Bass)