přízemí, -í s., přízemek, -mku m. (6. mn. -mcích) 1. část budovy, stavby v úrovni terénu n. ulice n. poněkud nad ni vyvýšená; zř. dům bez patra: dům měl p. a dvě patra; bydlit v p-í, v p-ku; zvýšené p-í; – (Japonci) staví také doma samé p-ky, kvůli častému zemětřesení (Ner.); přen. společenské p. (Sab.) prostý lid 2. nejníže položená část divadelního hlediště, koncertní síně ap.; parket 2, parter 1: lóže v p. 3. jen přízemí hvězd. perigeum (op. odzemí)