příznivý (v přísudku a doplňku kniž. též tvary jmenné přízniv, -a, -o) příd. 1. (komu, čemu) projevující přízeň, náklonnost; přátelský 2: mladý, lidu p. král (Jir.) nakloněný; bude-li mi osud p-v; ukázat p-ou tvář; dívat se p-m okem 2. odpovídající přání, kladně se projevující; příhodný, výhodný, dobrý 8, uspokojivý: p. vítr; p-é počasí; p-á zpráva; p-é vyřízení žádosti; p. průběh nemoci; vzít p. obrat; v p-ém případě; p-á kritika uznale hodnotící; → přísl. příznivě: byl mu p. nakloněn; vyslovit se p. o něčem; – p. vyřídit žádost kladně; → podst. příznivost v. t.