přežíti dok. (1. j. -žiji, rozk. -žij, min. -žil, trp. -žit, přech. min. -živ) přečkat 1. (koho, co) zůstat naživu déle než někdo jiný, než něco: přežil své děti (o pět let); myslil, že tu hanbu nepřežije 2. (co) přečkat živ; přetrpět, přestát 1: p. hrůzy koncentračního tábora; p. výbuch, bitvu 3. řidč. (co) prožít 1, strávit (čas): zimu hodlala p. v Praze (Svátek); — přežíti se dok. (o zvyku, slově ap.) vyjít z užívání, z obliby; zastarat: staré formy hospodářství se přežily; řád, který se přežil; — ned. přežívati, p. se