přechodník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) jaz. neurčitý tvar slovesný vyjadřující děj doprovázející n. doplňující jiný děj (např. očekávaje, -íc, -íce; vykřiknuv, -ši, -še); participium, transgresív: p. přítomný; p. minulý