přechodný, poněk. zast. přechodní příd. 1. takový, kt. brzy přejde, trvá jen jistou dobu; dočasný, prozatímní (op. trvalý): stav p., nikoliv trvalý; p. (p-ní A. Nov.) zjev; p-é opatření; p-é obtíže; p-é zaměstnání; p-é bydliště; hněv byl jen p. 2. tvořící spojovací článek, přechod mezi něčím, k něčemu: p-é období mezi jarem a létem; p. sloh mezi románským a gotickým; p. stupeň k vyšším organizačním formám průpravný; p-í barvy (Ner.); jaz. p-é sloveso předmětové sloveso s předmětem ve 4. pádě (např. potkat přítele); tranzitivní sloveso, tranzitivum; p-é nářečí při hranicích dvou příbuzných jazyků n. nářečních celků; řidč. p-á hláska přechodová *3. sloužící k přecházení, k přechodu, přechodový: vojsko překročuje na p-ch bodech českou hranici; p-ní alej (Merh.); → přísl. k 1 přechodně: p. někoho zaměstnávat; být někde jen p.; p. zlepšené počasí; → podst. k 1, 2 přechodnost, -i ž.: p. společenského řádu; – p. opatření