předčiti dok. i ned. (3. mn. -í, rozk. předči, předčete) kniž. 1. (koho, co čím, v čem; †nad koho Pal.; co Ath.; †nad kým, čím Klicp., Pal.; †čím) (vyšší úrovní, úspěchem) předstihnout 3, předstihovat, překonat 2, překonávat, převýšit 3, převyšovat 2, vyniknout, vynikat (nad koho, co): p. někoho znalostmi, výmluvností; p. někoho v práci předběhnout, předbíhat; předčila ji kuchařským uměním, v kuchařském umění; výsledek (daleko) předčil očekávání; náš výrobek předčí jakostí výrobky cizí *2. (co, koho) převýšit, převyšovat: dub p. chce sosnu (Vrchl.); (její) štíhlá postava vznášela se nad nimi, předčila je (Podl.)