přednosta, -y m. (přednostka v. t.) 1. vedoucí pracovník něj. zařízení, dř. i úřadu ap.: p. kliniky; p. oddělení, kanceláře; p. (železniční) stanice náčelník; veř. spr. (dř.) odborový p. (v ministerstvu) titul úředníka v nejvyšší platové stupnici 2. představený 1, předseda; starosta: p-ové jezuitských kolejí (Rezek); p. (soudu) (Mácha); – p. tohoto města (Podl.) 3. veř. spr. (dř.) p. domácnosti člen domácnosti před úřady za ni odpovědný; → ž. přednostová, -é ž. žena přednosty