předpeklí, -í s. náb. (podle katol. věrouky) místo, kde duše spravedlivých, zemřelých před Kristem, očekávaly vykoupení; limbus I: básník (Dante) prochází p-m a peklem; úzké schody, tmavé jako p. (Herrm.); přen. zakoušet (u kamen) muka p. (Čech) horko; sociální p. tehdejší Prahy (Vach.) prostředí trpící chudiny