předpis, -u m. (6. j. -e, -u) 1. (čast. mn.) závazné písemné nařízení (zprav. úřední), jímž je třeba se řídit; ustanovení: platné zákonné p-y; služební, dopravní, vojenské p-y; řídit se p-y; jednat podle p-u; práv. právní p. pravidlo stanovící závazně chování občanů n. organizací, vydané příslušným státním orgánem a vyhlášené stanoveným způsobem 2. obecně uznávaný, ustálený způsob (jednání); pravidlo 1: společenské p-y; chování podle p-u; obřadní p. (Bass) 3. písemný návod k přípravě léků n. k postupu léčení; návod k přípravě jídel; řidč. návod 1, pokyn 2, směrnice (k provedení něčeho vůbec): lékařský p. recept; – kuchařské p-y; – přednesový p. v partituře; hrát podle p-u scénáře 4. odb. předepsání, vyměření (dávek ap.): p. daně; p. pojistného 5. řidč. vzor, podle kt. se opisuje; předloha 1: krasopisný p. na tabuli; zast. pan učitel vyvěsil při krasopsaní p. ten, který byl nejpěknější (Něm.) vzorný opis; – p-y k tajným dopisům (R. Svob.)