přejeti dok. (1. j. -jedu, rozk. -jeď, min. -jel, trp. -jet) 1. (co; kudy; kam) jetím (ve význ. 1, 2), jízdou (ve význ. 1) se dostat přes něco, na jiné místo: p. (přes) hranice; p. most, po mostě, přes most; p. po loďce řeku, přes řeku; p. několika ulicemi (Ner.) projet 2. jetím, jízdou minout (ve význ. 4); (co; ~) jízdou, v jízdě zajet dále, než je vhodné, žádoucí ap. (obyč. omylem): počkat, až vlak přejede; po silnici přejeli jezdci projeli; – p. stanici; hovor. pozor, ať nepřejedeš (ve vlaku) 3. (koho, co) jetím, jízdou přes někoho, něco poranit, usmrtit, poškodit: motocyklista přejel dítě; vůz mu přejel nohu 4. (co, kudy; po čem) vykonat něj. rychlý pohyb, zprav. po povrchu; (co; ~) zběžně, letmo vykonat něj. činnost vůbec: p. rukou hranu stolu, přes zrcadlo, po zrcadle; – p. si čelo, oči kapesníkem otřít; přejel jí rukou po vlasech pohladil ji; p. kosu brouskem zběžně přibrousit; p. struny smyčcem; p. žehličkou límeček přežehlit; p. sukni na stroji (hovor.) (rychle) sešít; p. někoho, něco pohledem, očima, zrakem; p. někoho od hlavy k patě rychle, zběžně se podívat na někoho, prohlédnout si; jeho zrak přejel Jeseniovi od nohou k čelu (Olb.); mráz mu přejel po zádech (řidč. záda Vrchl.) zamrazilo ho; shromážděním přejel mráz (Olb.) 5. hovor. (co čím) zvýraznit (čáru ap.): p. rys tuší; p. obočí tyčinkou; — ned. přejížděti