přejmouti dok. (1. j. -jmu, rozk. -jmi, -jměte, min. -jal, trp. -jat, podst. -jetí, přech. min. -jav) poněk. kniž. převzít (op. předat) 1. (co) vzít, uchopit do rukou něco od někoho podaného; přijmout: p. veslo; přejal provaz (Rais); přen. p. moc do svých rukou chopit se jí 2. (co, řidč. koho) přijmout od někoho k dalšímu opatření, do užívání, do vlastnictví ap.; přebrat 3: p. došlou zásilku; p. hotovou stavbu; p. po někom místo, práci; p. statek do své správy; (na hranicích) nás přejme jeho zahraniční soused (Olb.); přen. p. kulturní dědictví; ♦ p. slovo pokračovat v hovoru započatém někým jiným; začít mluvit po někom jiném 3. (co) osvojit si 2, vypůjčit (si): p. něčí myšlenky; p. metodu; jaz. p. (cizí) slovo převzít do slovní zásoby z jiného jazyka 4. (co) uvolit se něco vykonat, o něco se starat ap., vzít na sebe jako úkol, povinnost: p. úkol, odpovědnost, úřad; p. vedení závodu; přejaté závazky; ned. přejímati