překážeti ned. (3. mn. -ejí) 1. (~; komu, čemu; řidč. komu, aby..., s inf.) být, stát někomu, něčemu v cestě, zvl. při něj. pohybu, něj. činnosti; vadit: stolek tu překáží; dům překáží frekvenci; jdi pryč, nepřekážej(mi) tu; přen. rozdíl věku jim a jejich lásce nepřekážel nebránil; řidč. mráz jim nepřekážel, aby nevytrvali; rozum jim překážel uvěřit, že... 2. (komu v čem) obyč. záměrně ztěžovat, znemožňovat něčí činnost; bránit 2, zabraňovat, odporovat 1, mařit 1 (komu co): p. někomu v práci, v jeho záměrech; v ničem ti nechci p. 3. (komu) být nepříjemný, protivný, na obtíž; vadit: hluk mi překáží při práci; jeho návštěvy mi překážely; půjdu, vidím, že tu překážím jsem nevítaným hostem, zbytečný ap.; → nás. překážívati