překážka, -y ž. (2. mn. -žek) 1. věc, předmět někomu, něčemu překážející (ve význ. 1): narazit na p-u; vyhnout se p-ce; odklidit p-u; p-y proti tankům (Pujm.); přen. život mu nakupil do cesty p-y; sport. (v lehkoatletických, branných a jezdeckých disciplínách) nářadí, zařízení, kt. se překonává (skokem, lezením ap.): běh přes p-y; voj. přirozené uzpůsobení terénu (strž, les, jezero), kt. znemožňuje n. znesnadňuje postup n. bojovou činnost (na rozdíl od zátarasů ap.) 2. okolnost (náhodná n. záměrně vytvořená) někomu, něčemu překážející (ve význ. 2 a 3): nepředvídané, objektivní, technické p-y; p-y rozvoje; setkávat se s p-mi; zdolávat, překonávat p-y; splnit úkol přes všecky p-y; ust. spoj. klást, činit něčemu p-y ztěžovat něco, bránit něčemu; jít přes p-y; být někomu, něčemu na p-u, p-ou, být p-ou něčeho překážet, vadit, být na závadu, na obtíž, být zábranou ap.; práv. zákonná p. zákonný důvod, pro kt. nemůže být urč. právní úkon uznán za platný; (dř.) p. manželství