překonati dok. 1. (koho, co) nabýt vrchu, převahy nad někým, něčím; zmoci, přemoci 1, 2; (cit, bolest ap., jejich projevy) potlačit 1 (zvl. vůlí), přemoci 3: p. protivníka, soupeře porazit 4, zvítězit nad ním; není moci, která by nás překonala; p. obtíže, překážky zdolat; p. odpor, nebezpečí; p. nemoc, krizi přestát; cit v ní překonal rozum; p. předsudky, cizí vlivy; ust. spoj. p. mrtvý bod (jednání ap.); p. vzdálenost urazit, zdolat chůzí n. jízdou; – p. cit, vášeň ovládnout; p. bolest; p. únavu; p. touhu, pokušení; p. rozpaky, nedůvěru 2. (koho, co čím; koho, co) převýšit, zvl. mírou něj. vlastnosti n. dovednosti, svým výkonem; předčit 1, předstihnout 3, vyniknout (nad kým): všechny překonal svou pílí, vtipem, nadšením; p. sám sebe vytvořit něco nad své síly; p. (všechno) očekávání; sport. p. rekord 3. řidč. (koho, 4. p.) (o citech, tělesných stavech ap.) nabýt v někom převahy, vrchu, nabýt nad někým moci; přemoci 4, ovládnout 3: pohnutí ji překonalo; být překonán bolestí, strachem, vděčností 4. (co) prožitím, vývojově postoupit nad něco; odbýt 1, opustit 3: básník překonal období formalistických výstřelků; p. impresionismus (K. Čap.); náboženství je už překonáno přežilo se 5. poněk. zast. (koho, 4. p., čím) přesvědčit: p. někoho pádnými důvody +6. (koho, 4. p., z čeho) usvědčit: (Hus) z bludu překonán byl (Pal.); — překonati se dok. 1. ovládnout se, opanovat se, přemoci se 1: nedovede se p.; překonal se a nedal na sobě nic znát 2. (v čem) projevit při něčem nebývalou horlivost, být v něčem neobvykle úspěšný: p. se ve zdvořilosti; dnes jsi se (při vaření) překonala; — ned. překonávati, p. se