překročiti dok. (3. mn. -í) 1. (co, *koho; přes co) krokem n. kroky se dostat přes něco: p. práh, přes práh přestoupit; p. ležícího člověka přestoupit; p. jízdní dráhu přejít; p. několika kroky krátkou chodbu (Ner.); p. potok; p. státní hranice; ♦ p. bludný kořen (podle lid. pověry) zbloudit 2. zř. a zast. (kam) postoupit, dostat se 3, vstoupit, přikročit: p. na půdu městskou (Ner.); přen. p. k velkolepé synthese (Zey.) přistoupit 3. (co) dostat se v průběhu něčeho, ve vývoji za něj. mez; přestoupit; dosáhnout v něj. působení, činnosti větší míry, lepšího výsledku, než bylo určeno: p. čtyřicátý rok věku; p. kulminační bod; – p. plán, normu, závazek 4. (co) porušit v něj. působení, činnosti stanovenou mez, míru; přestoupit 5, přesáhnout 2: p. stanovenou dobu; p. určený počet; p. rámec tématu; p. meze slušnosti; p. pravomoc; p. rozpočet; p. dovolenou rychlost; p. zákon, zákaz; — ned. překračovati, překročovati