překvapení, -í s. (†překvap, -u m., 6. j. -u, Tyl, Vrchl. aj.) 1. překvapující, neočekávaná věc n. děj: připravit někomu milé, radostné p.; čekalo nás tam nepříjemné p.; dárek měl být p-m k narozeninám 2. řidč. údiv: přijmout s p-m; nevycházet z p. †3. ukvapenost: jednat bez p. (Erb.); → expr. zdrob. k 1 překvapeníčko, -a s. (6. mn. -ách); — v. též překvapiti