překvapený příd. 1. (něčím neočekávaným) udivený: p-é dítě; tvářit se p-m; p. pohled projevující překvapení 2. neočekávaně vyrušený, přistižený: p. a nepřipravený nepřítel †3. ukvapený: p-é jednání (Havl.); → přísl. k 1, 3 překvapeně: tvářit se p.; – zast. p. jednat (Ner.) ukvapeně; → podst. k 1, 3 překvapenost, -i ž.: řidč. výraz p-i (Krásn.); – zast. p. jednání (Arb.) ukvapenost; — v. též překvapiti