překvapiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho čím, koho) něčím neočekávaným udivit: p. dítě novou hračkou; p. obecenstvo výkonem; mlčel, překvapen otázkou zaražen; jeho jednání nás překvapilo; nás už nic nepřekvapí; být mile, nemile překvapen 2. expr. (koho, 4. p.) neočekávaně vyrušit, přistihnout, zastihnout: p. zloděje při krádeži; překvapil nás déšť; voj. náhle uvést nepřítele do situace, kt. neočekává a kt. nemůže včas čelit; — †překvapiti se dok. ukvapit se, unáhlit se: nikdy se nepřekvapí ani v řeči (Staš.); — ned. překvapovati, p. se