přelet, -u m. (6. j. -u) 1. let přes něco, z jedné strany na druhou, z místa na místo: p. ptáků; p. letadla přes oceán; p. cizího území 2. prudký, rychlý pohyb vůbec, přenesení se přes něco: p. meteoru; p. mračen; p. závodníka přes překážku 3. expr. (kudy) rychlá, spěšná chůze, běh, jízda (z místa na místo, přes něco); kniž. rychlý, kmitavý pohyb (světla ap.) po něčem; míhání, mihotání, kmitání, zákmit: p. přes čekárnu (Čap.-Ch.); prudký p. auta; – p. stínů (Sova); p. světla (Šal.); p. tónů 4. kniž. rychlé plynutí, míjení: p. života (Pfleg.); p. časů zlých (Vrchl.); p. hněvu (Otč.) 5. řidč. rychlé, zběžné prohlédnutí, přečtení: p. sloupce novin (Lier) 6. poněk. zast. v platnosti přísl. přeletem, na přeletu, v přeletu letmo, rychle, spěšně: jen p-em ji pozoroval (Rais); zastavit se někde jen tak na p-u (Řez.); napadlo jí v bleskovém p-u (Mart.)