přemluviti dok. (3. mn. -í) 1. (koho k čemu) mluvením, uvedením důvodů přimět, pohnout (k něj. jednání ap.), získat pro něco: p. někoho k návratu, aby se vrátil; nedal se p. 2. poněk. zast. řidč. (koho, 4. p.) přesvědčit (o čem), na mluvit 2 (komu co): umlkla, když ji kamarádky přemluvily, že tomu nerozumí (V. Mrš.); zast. chtěl sám sebe obelhat, p. se, že... (Zey.) *3. (co) mluvením překonat, umlčet: přen. p. staré vzpomínky (R. Svob.); rozumu nelze p. (Jir.) 4. film. slang. p. film dabovat: p. film do češtiny, česky; zdařile přemluvené dialogy; — ned. přemlouvati