přemoci dok. (1. j. -mohu, hovor. -můžu, 2. -můžeš, 3. mn. -mohou, hovor. -můžou, rozk. -moz, min. -hl, trp. -žen; inf. hovor. přemoct) 1. (koho, co) (silou) zdolat, překonat 1, zmoci (zvl. v něj, boji, střetnutí, při měření síly ap.): p. nepřítele, soupeře porazit 4, zvítězit nad ním; přemohli ho a spoutali; vítězové a přemožení; p. silný proud 2. (koho, co čím) nabýt vrchu, převahy nad někým, něčím vůbec; překonat 1: pevná vůle vše přemůže zdolá; p. někoho důvtipem; p. překážky vytrvalostí; p. předsudky; p. přírodu opanovat 2, ovládnout 2 3. (co) (vůlí) potlačit 1 (citová hnutí n. jejich projevy, tělesné stavy ap.), překonat 1: přemohl (v sobě) hněv, lítost ovládl 4, opanoval 3; p. odpor k někomu, něčemu; p. únavu, spánek, bolest; p. chuť na cigaretu 4. (koho, 4. p.) (o citech, tělesných stavech ap.) nabýt v někom převahy, vrchu, nabýt nad někým moci; ovládnout 3, opanovat 2, překonat 3: přemohla ji zvědavost, náhlá nevolnost; být přemožen strachem; spánek ho přemohl usnul proti své vůli 5. poněk. zast. (koho, koho čím) někomu příliš mnoho něčeho uložit, a tím ho vysílit; přetížit; zř. (co) nadmíru, nehospodárností vyčerpat: jsi přemožen, potřebuješ trochu oddechu (Rais) přepracován; p. někoho prací (R. Svob.); p. si hlasivky namoci; zř. (půda byla) přemožena nesvědomitými nájemci (Herb.) 6. poněk. zast. (co) vědět si rady s něčím, stačit na něco; zvládnout, zmoci, zdolat, překonat 3, 5: Vlček jej (archívní materiál) přemohl (Z. Nej.); namáhala se, ale ona toho již mnoho nepřemůže (Jir.); — přemoci se dok. 1. ovládnout se, opanovat se, překonat se 1: křičel bolestí, nedovedl se p.; bylo jí do pláče, ale před lidmi se přemohla nedala na sobě nic znát 2. poněk. zast. přespříliš se namoci: jak se přemohla, musila ulehnout (Merh.)