přerušiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) dočasně zastavit v něj. činnosti: p. někoho v řeči; hovor přerušený návštěvou; závěje přerušily dopravu; p. dovolenou; p. studium pro nemoc; dopr. přerušení jízdy; elektr. p. vedení; p. proud vypnout; práv. přerušení výkonu trestu (pro těžkou chorobu, těhotenství ap.); přerušení soudního řízení (pro překážku postupu) 2. (co) nějak porušit souvislý, plynulý celek: příval přerušil trať; linie šatů přerušená pásem; nepřerušené lány obilí souvislé 3. (co) ukončit: p. ticho, mlčení; p. styky; med. přerušení těhotenství umělé ukončení; — ned. přerušovati