přerušovaný příd. takový, jehož plynulost, souvislost je na růz. místech přerušena; přerývaný, nesouvislý 1: p. zvuk zvonku; p. hovor; p-é dýchání trhané, nepravidelné; – nepřerušovaná čára; tech. p-é zatížení u kt. se střídá doba práce s dobou klidu; → přísl. přerušovaně: p. odříkávat; p. podtrhnout; → podst. *přerušovanost, -i ž. (Šal.); — v. též přerušovati