přeskočiti dok. (3. mn. -í) 1. (co, přes co) skokem se dostat, zprav. přes něj. překážku v cestě: p. (přes) příkop; ♦ neříkej (n. nevolej) hop, dokud nepřeskočíš (n. jsi nepřeskočil) netěš se, nejásej, nechlub se předčasně 2. (odkud kam) skokem změnit místo: p. z lodky na břeh; p. z nohy na nohu 3. hovor. (koho, 4. p., v čem; koho) předhonit 3, předstihnout 3, předčit 1; řidč. být lepší, zdatnější než někdo: přeskočili nejlepší žáky; – vy ještě mladé přeskočíte (Krásn.) 4. (odkud kam) rychle, prudce, jako skokem se dostat: jiskra přeskočila na sousední střechu; vítr přeskočil na jih náhle se otočil 5. změnit, vystřídat obor, ráz, způsob činnosti, předmět zájmů ap.: p. ve vyprávění do minulosti; p. v hovoru z počasí na děti 6. (o hlase) náhle, samovolně změnit výšku n. sílu: hlas přeskočil do fistulky; rozčilením mu přeskočil hlas 7. (co, koho) pominout v něj. souvislosti, řadě ap.; vynechat: p. stránku v knize; při povyšování ho zase přeskočili 8. (o mechanismu) dostat se do nesprávné polohy, a tím přestat fungovat, selhat: v hodinách přeskočilo péro; starý zámek přeskočil; expr. přeskočilo mu kolečko, neos. přeskočilo mu (v hlavě) pomátl se 9. řidč. nakrátko se objevit; mihnout se: na tváři přeskočil úsměv; — ned. přeskakovati