přesvědčený příd. mající o něčem pevné přesvědčení; řidč. založený na pevném přesvědčení: p. materialista; p. stoupenec hnutí zásadový; – řidč. p-é rozhořčení (Fuč.); → přísl. přesvědčeně: p. hájit; → podst. přesvědčenost, -i ž. poněk. zast. a nář. přesvědčení: vnitřní p. (Jir.); mít p., že... (Nov.); — v. též přesvědčiti