přesvědčiti dok. (3. mn. -í, rozk. -dč, -dčte, řidč. -dči, -dčete) (koho, 4. p.) rozumovými důvody, důkazy přivést k něj. názoru, poznání, k uvěření něčemu: p. někoho o prospěšnosti něčeho, o nutnosti jednat; p. váhající; přesvědčil ji, že nejedná správně; doklady ho přesvědčily; svými důvody ho přesvědčil; události ho nepřesvědčily nezměnily jeho přesvědčení; publ. představení nepřesvědčilo nezapůsobilo; — přesvědčiti se dok. 1. (o čem) nabýt něj. názoru, přesvědčení: jsem přesvědčen, že je vinen; p. se o zlobě lidí 2. (jak; o čem) ověřením zjistit správnost, pravost, pravdivost něčeho; ověřit si (co): p. se na vlastní oči; p. se osobně, že je vše v pořádku; p. se o výhodách společného hospodaření; šel se p., zda zamkl; ned. přesvědčovati, p. se