přibíti dok. (1. j. -biji, rozk. -bij, min. -bil, trp. -bit) 1. (co, řidč. koho) připevnit zatlučením hřebíku ap.: p. obraz na stěnu; p. koni podkovu; stál jako přibitý bez hnutí; zůstal jako přibitý velmi zaražen; p. na kříž, přen. expr. způsobit utrpení; přen. oči přibité na zavřených dveřích strnule na ně upřené; ♦ p. na pranýř veřejně zhanobit 2. (co do čeho) zatlouci, zarazit: p. skobu do zdi 3. řidč. expr. (co) veřejně pokárat: p. nepoctivé jednání, lež; — ned. přibíjeti