přikročiti dok. (3. mn. -í) poněk. kniž. 1. (ke komu, čemu, kam) krokem, kroky se dostat blíže: p. k neznámému, k oknu; p. blíž 2. (k čemu) začít něco dělat; dát se 1 (do čeho): p. k dalšímu jednání, k hlasování; p. k stavbě; p. k věci †3. (ke komu jak) postupovat vůči někomu; zakročit proti někomu: zavrou ho v šatlavě anebo jináč k němu přikročí (Wint.)