přiložiti dok. (3. mn. -í) 1. (co nač; co, koho k čemu; co komu; †co ke komu, †čeho Jir.) položit na něco n. blízko k něčemu, někomu; dát 3: p. obvaz na ránu; p. víko na krabici nasadit; p. ucho na dveře; přiložil si šáteček k nosu (Baar); p. si pušku k líci přilícit (voj.); p. nemocnému obklad; kniž. p. dítě k prsu dát mu pít; zast. přen. nepřiložila k žádnému z dětí srdce (Preis.) neoblíbila si žádné dítě 2. (co k čemu) připojit 2 (jako doklad ap.): p. doklady k žádosti; diagram přiložený ke spisu; přiložil pečetě (k listu) (Vanč.) 3. p. ruku (zast. ruky), ruce (k čemu) dát se s chutí, s vervou do něj. práce; přičinit se (oč): p. ruku k dílu; zast. žádá, aby ruky přiložil (Pitt.) 4. (~; co; kam; nač; †čeho) přidáním něčeho zvětšit původní množství (zvl. topiva): přiložte, nebo to zhasne; p. uhlí; p. do kamen; p. na oheň; přiložila kravám chrástu (Preis.); zast. (v řeči) dodat, doložit: a že to dovedu — přiložil — doufám (Tyl) 5. kniž. a zast. (co, čemu) přisoudit 2, připsat 5: přiložil pohledu zvláštní váhu (Šmil.); nebylo možná nepřiložiti víry slovům jeho (Mach.) †6. p. jméno, titul ap. (komu) dát, přivlastnit navíc: p. sobě titul krále českého (Rezek) †7. p. péči, snahu, píli, zř. péče, snahy, píle vynaložit: přiložte pilnost (Wint.) popilte si; desetkrát více síly musíme ke každé práci p. (Svět.); — *přiložiti se dok. (nač) položit se na něco: přen. ticho přiložilo se na její hlavu (K. J. Ben.) sneslo se; — ned. přikládati