přimknouti se (*přimyknouti se Nov.) dok. (min. -kl, trp. -knut) 1. poněk. kniž. (ke komu, čemu) přitisknout se, přivinout se 1; řidč. přilnout 1: (dívka) přimkla se k svému tanečníkovi (Vach.); p. se ke zdi (Čap.-Ch.); – řidč. mokrá sukně těsně přimknutá k nohám (R. Svob.) 2. kniž. (ke komu, čemu) připojit se, přidružit se (citově, ideově ap.): (matka) se přimkla k jedinému synovi (Pujm.); p. se k dělnické třídě; těsné přimknutí k rodné zemi 3. poněk. zast. přivřít se, zavřít se: oči se přimkly k dřímotě (Staš.); těžká vrata se za ním přimkla, přimknouti (*přimyknouti Čap.-Ch.) dok. 1. řidč. (co, koho k čemu, komu) přitisknout 1, přivinout: ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté (Erb.) 2. řidč. (koho, co ke komu, čemu) přidružit, připojit (citově, ideově ap.): událost přimkla oba Jindry k sobě těsněji (Čap.-Ch.) 3. poněk. zast. (co) přivřít, zavřít; zamknout: přimkl levé oko (Jir.); těžkou p. knihu (Vrchl.); – p. krámek (F. Schulz); zast. přimkni ho šatlavou (Wint.) potrestej (vězením); — ned. přimykati se, p.