přimluviti se dok. (3. mn. -í) 1. (za koho, co; ~) požádat pro někoho, něco o přízeň, podporu, porozumění ap.: p. se za provinilce intervenovat; p. se za rychlé vyřízení žádosti; p. se, aby byl návrh přijat; slíbil, že se přimluví †2. (ke komu) lichotivě na někoho promluvit 1, prosebně někoho oslovit 1: přimluvil se k mistrovi hlasem nesmělým (Pal.); — přimluviti dok. (komu, čemu) poněk. zast. a nář. domluvit 4: p. otci (R. Svob.); jdu starostovi p. (Preis.); — ned. přimlouvati se, p.