přinutiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) (koho, co k čemu) nátlakem, mocí, násilím způsobit, aby někdo něco učinil, činil; donutit, pohnout 4: p. nepřítele k ústupu; přinutili je opustit město; poslechnout z přinucení; p. se k pozornosti; práv. vynutit v mezích právního řádu plnění