připáliti dok. (3. mn. -í, rozk. -pal) 1. (co) zahřát nad vhodnou míru a tím porušit; žárem (na povrchu) poškodit: p. jíšku připražit; p. mléko; p. pečivo v troubě připéci; zápach připáleného omastku; – p. límec žehličkou; p. si prsty, křídla, přen. expr. (při účasti na něj. činnosti ap.) být poškozen, postižen 2. (vlasy, zř. vousy) pálením trochu nakadeřit: p. si vlasy nad čelem; p. si konečky vousů 3. (zprav. kuřivo) zapálit (od něčeho hořícího): p. si cigaretu od cigarety; mohu si p.?; připálil kus hubky v dýmce (Jir.) *4. (co) vypálit, vpálit: připálený cejch psancův (Borecký) *5. expr. (komu co) někoho uhodit: (rodiče) připálí (dítěti) pohlavek (Glaz.) vpálí; — připáliti se dok. porušit se zahřátím nad vhodnou míru: omastek se rychle připálí přismahne