připalovati ned. 1. k připáliti 1-4: p. kaši, omastek; jepice si připalovaly u lampy křídla; – p. si vlasy do vln; – p. si cigaretu od souseda; p. hraničku dříví (Herrm.); – zř. pomluva přísně trestána bývala, totiž připalováním litery (Koll.) vypalováním 2. expr. (o slunci ap.) vydávat stále větší žár; (řidč. o mraze) zesilovat svou intenzitu: slunce od rána připaluje připéká; neos. pěkně připaluje, bouřku dostaneme (Šrám.); zř. mráz připaluje (Baar); — připalovati se ned. k připáliti se: cibulka se už připaluje