připodobniti, řidč. připodobiti dok. (3. mn. -í) poněk. zast. a kniž. 1. (koho, co komu, čemu, řidč. ke komu, čemu) učinit podobným; přizpůsobit: sochař připodobnil Máchu Wolkerovi; žluť slunce ji (mlhu) připodobnila zlatému dešti (Zey.); (otec) mě světu připodobil (Krásn.) 2. (koho, co ke komu, čemu) srovnat, přirovnat 1: (děti) nevěděly, ke které (babičce) tu svou babičku připodobnit (Něm.); ani lidé nejstarší nemohli ji (vojenskou porážku) k ničemu připodobniti (Vanč.); nebylo zvířátka, ku kterému by byl Petra nepřipodobil (Staš.); — připodobniti se, řidč. připodobiti se dok. poněk. zast. a kniž. (komu, čemu) stát se podobným; přizpůsobit se: připodobnit se ostatním děvčatům (J. Mar.); (ženy) oblekem se připodobnily městskému kroji (Jir.); připodobiti se společnosti