připouštěti ned. (3. mn. -ějí) k připustiti: nepřipouštět cizince mezi sebe; zast. nepřipouštěl snadno zármutku k srdci svému (Pal.); – farář ke křtu až deset kmotrů připouštěl (Jir.); – připouštím, že má pravdu; to ráda připouštím; p. možnost; – stavební předpisy to nepřipouštějí; nepřipouštěl odpor; situace nepřipouští jiné řešení; báseň připouští několik výkladů; – p. horkou vodu, páru napouštěním přidávat; ♦ p. si někoho k tělu; p. někoho k slovu; zeměd. připouštění skotu; — připouštěti si ned. k připustiti si: p. si starosti; připouštěla si příliš otcovu smrt; nijak si to nepřipouští; → nás. připouštívati, připouštívati si