přiváděti ned. (3. mn. -ějí) k přivésti 1. (koho, co kam) vedením řídit příchod někoho n. dopravu něčeho někam; vést (ke komu, čemu) (op. odvádět): p. někomu hosta; p. děti do školy; čeledín právě přiváděl koně; p. vzduch do plic; p. vodu do města 2. (koho, co kam, odkud) působit, být příčinou, že se někdo, něco octne na něj. místě, v něj. stavu, postavení, že se s někým něco děje, že něco nastane: přivádí ji k němu starost o syna vede; (silnice) přiváděla hospodě formany (Maj.); p. na svět děti rodit; p. do slepé uličky, do hrobu; p. do normálních kolejí; p. vodu do varu; ♦ p. něčí krev, někoho do varu rozohňovat ho; p. někoho do lidských řečí působit, že vzniknou pomluvy o něm; p. někoho do úzkých, do rozpaků; p. na scestí svádět; p. z míry, z konceptu; p. do neštěstí; p. k rozumu; p. v úžas uvádět; p. k zoufalství; p. k sobě, k vědomí křísit; p. něco ke konci; p. řeč na něco; p. někomu něco na mysl 3. poněk. zast. (koho, 4. p., o co) připravovat, zbavovat (čeho): p. o rozum (Třeb.), přivádí mne o humor (Ner.); p. o vážnost (Havl.) †4. (co) uvádět: p. lehkomyslnost ve spojení s poctivostí (Arb.); p. v souvislost (Zey.) 5. poněk. zast. (co) k přivoditi; působit, vzbuzovat: myšlenka přivádí myšlenku (Něm.); p. změnu (K. Čap.); p. obrat (Mach.); → nás. přivádívati