přiznati dok. 1. (co) pravdivě vyznat, poctivě, loajálně uznat, nezatajit, uznat za pravdivé; doznat 1: p. pravdu; přiznal, že tam byl, že to udělal; p. svou chybu, svůj neúspěch uznat; p. dluh (Jir.); úředně přiznaná výše výdajů; p. správně své příjmy 2. (komu co) uznat něčí něj. vlastnost, uznat pravdivost něčeho, připustit něj. skutečnost; p. si (co) sám sobě uznat pravdivost něj. skutečnosti: p. někomu vkus, odvahu; p. svědkovi důvěryhodnost; p. zásluhy; – přiznej si, žes to neměl dělat; má ho ráda, i když si to nepřizná 3. kart. p. barvu (v karetní hře) vynést, přihodit kartu téže barvy; ♦ expr. (nebát se) p. barvu říci veřejně pravdu, svůj názor, úmysl ap. 4. (co) přisoudit 1, přiřknout 1: p. právo na něco; p. státní občanství; p. náhradu škody; p. důchod; přiznati se dok. 1. (k čemu; *nač Jir.) pravdivou výpovědí n. přisvědčením potvrdit svou účast na vykonání něčeho: doznat se: p. se k vině, k nevěře; vynutit přiznání na někom; abych se přiznal, moc mě to netěší mám-li být upřímný; přiznám se, že se mi to vůbec nelíbí nezapírám; ♦ ob. p. se bez mučení otevřeně, bez nátlaku, dobrovolně, ihned 2. řidč. (ke komu, čemu) veřejně uznat někoho, něco, projevit souhlas s někým, něčím; přihlásit se: přiznal se k dítěti (Svob.); p. se k učení Husovu (Brandl)