pšoukat, řidč. pšukat ned. 1. ob. expr. vypouštět ze střev plyny: kůň vytrvale pšukal a klusal (K. Čap.); přen. šrapnel pšouká (Šrám.) bouchá; pšuká měkkými tvářemi (K. Čap.) 2. mysl. pšoukání první verš tokajícího tetřívka ○ předp. za-