citace, -e ž. (z lat.) 1. doslovné uvedení cizího výroku, textu; uvedený výrok, text sám; uvedení názvu díla a zprav. i místa v něm; citování: dlouhé c.; doložit c-mi; přesná, neúplná c.; hud. použití citátu ve skladbě †2. obsílka (zprav. k soudu): přijížděli poslové s c-mi půhony; povolat k soudu c-í *3. vyvolávání, citování: c. duchů; — citační příd.: c. balast; c. poznámky; c. volnost při citování; c. technika kterou se cituje; – c. listina kterou se povolává k soudu; → přísl. *citačně: užít něčeho c.