působiti ned. (3. mn. -í) 1. (co komu; co) být příčinou, původcem něčeho; způsobovat, dělat 3, činit 1: p. někomu radost, žal; dělostřelba působila zmatek v nepřátelských řadách; p. škodu 2. (na koho čím, jak) dělat něj. dojem, připadat, zdát se někomu nějakým: jeho chování působí (na nás) dojmem povýšenosti; jeho lítost nepůsobila přesvědčivě; přítomnost svědků na ně působila nepříjemně 3. (na koho, co čím, jak) mít, vykonávat vliv, mít účinek: p. dobrým příkladem na žáky; pobyt na horách blahodárně působí na zdraví účinkuje; slova útěchy působila na nemocnou jako balzám; politické působení na lidové masy; vlhko působilo zhoubně na izolaci; jed začal p. ihned; fyz. p. ve směru přímky (o síle); chem. vstupovat v reakci s něčím: kyselina působí na kov 4. (na koho, co; †k tomu) snažit se o uplatnění vlivu, zaměřovat, uplatňovat svůj vliv: působil na přítele, aby pomohl, aby se rozhodl; působte k tomu, aby jmění připadlo buď mně, nebo mým dětem (Staš.) 5. být zaměstnán, pracovat, vykonávat povolání, úřad, funkci ap., být činný: p. jako učitel, lékař; p. jako dlouholetý předseda; místo prvního působení 6. kniž. a zast. tvořit, vytvářet: skály strmí, všelijaké rozsedliny působíce (Klicp.); neměls lásky, která divy působí (Vrchl.) dělá ○ předp. z- (přiz-, uz-), za-; → nás. působívati (o) bez předp.