půvabný příd. mající půvab; líbezný, okouzlující, rozkošný: p-é děvče; p-á krajina; p. úsměv; p. pohyb; p. klobouček; — zpodst. *půvabno, -a s. kniž.: kategorie p-a (Z. Nej.); → přísl. půvabně: p. se usmát; p. rozložené městečko; p. upravený vlas; jeho hlas nesl se p. (Vanč.); *půvabno: musí být teď čarovně p. venku (Ner.); → podst. půvabnost, -i ž. půvab 1: p. krajiny