původní (†původný Šaf., Hol.) příd. 1. jsoucí od původu, od počátku; prvotní 1, první: p. obyvatelstvo autochthonní, domácí; p. hranice země; p. znění písně; p. plán; zachovat si p. rysy; vrátit budovu p-mu účelu; bot. p. (rostlinné) společenstvo nedotčené člověkem (např. boubínský prales), prvotní; p. (dělivé) pletivo ještě nerozlišené podle funkce a tvaru; jaz. p. předložky vlastní; p. hláska kt. byla již v předpokládaném jazyce výchozím; p. význam slova prvotní; výr. p. balení pořízené výrobcem, originální; knih., polygr. p. tisk první vydání publikace (v. též význ. 3); p. vazba v jaké byla kniha vydána 2. bývalý, dřívější, předešlý: uvést do p-ho stavu; vrátit se na p. místo 3. nezávislý na žádném vzoru, předloze; samostatný, osobitý 1, originální: nenapsal nic p-ho; p. pojetí hry; p. repertoár; p. román nepřeložený; polygr., výtv. p. tisk z desek kreslených, rytých n. leptaných samým umělcem (v. též význ. 1); → přísl. původně: dům stál p. o samotě; – p. jsem to chtěl udělat docela jinak napřed; – plán byl promyšlen naprosto p. (K. Čap.); → podst. původnost, -i ž.